Další výlet na motorkách začal srazem v Mělníku, za mostem směr na Prahu, kde je po levé straně prodejna kol Akumo. Zde jsme se v pátek 9. června v 11 hodin měli sejít. Kluci z České Lípy to měli komplikovanější, a tak se sraz trochu posunul. Vyrážíme po silnici směr Slaný, v obci Sazená jsme navštívili řopík, maskovaný do obecní váhy. Pár obrázků a vyrážíme dál. Projeli jsme Velvary, a na čerpací stanici u hlavní silnice si Honza Vaník (Slepičák) dotankoval svůj sccoter. Pokračovali jsme na Slaný, a odbočili na Luníkov a Žížice, kde cca po jednom kilometru je vjezd do areálu bunkru Drnov, kde je v současnosti muzeum studené války. Na silnici jsme viděli vjezd a závora byla otevřená, tak jsme pokračovali na prohlídku. Po dalších cca 500 metrech se nám automaticky otevřela brána a tak jsme zblízka pohlédli na venkovní areál a venkovní expozici muzea. Vyrazili jsme zpátky na trasu, a při příjezdu k závoře, nás čekalo nemilé překvapení. Závora byla zavřená a zamčená. Jediný, kdo ji mohl podjet byl Jirka Jahoďák. Co dělat. Bertík vyrazil zpět, ale po chvíli jsme slyšeli jeho ČZ 150, a když se vracel, odbočil na pole, kde prozkoumal cestu po okraji pole až na silnici. Sváťa se Slepičákem se vydali po jeho stopách. Ještě, že některé silnice nemají hluboké příkopy. Pokračovali jsme dál směr Smečno, kde je výstava vojenské techniky. Dovnitř jsme se bohužel nedostali, je to muzeum, který obsluhuje spolek dobrovolníků, kteří chodí do práce, a měli čas až po 16 hodině. To už bylo na nás pozdě, a tak jsme po pár snímcích do mobilního telefonu pokračovali dál směr Pavlíkov. Vyrazili jsme dál na naši trasu, kde jsme míjeli Lány a Lánskou oboru. Po krásné cestě lesem jsme míjeli konečně ceduli Pavlíkov.  Zde je velice pěkná a rozsáhlá sbírka motoveteránů. Bertík už v místním muzeu byl, a tak se nabídl, že pohlídá motocykly. Prohlídka vzácných kousků nám zabrala asi hodinu, a to jsme všechny stroje moc nestudovali. Další část kilometrů měly zahrnout rozhlednu Velká Buková, kterou jsme míjeli vlevo. Muzeum veteránů na Křivoklátě jsme vynechali, a pokračovali směr Zdice. Zde jsme chtěli navštívit Army muzeum, ale dohodli jsme se, že vynecháme a pojedeme do kempu. Počasí si s námi zahrávalo, a tak cestou do kempu v Srbsku u Karlštejna jsme vynechali i návštěvu Koněpruských jeskyní. Začalo totiž pršet, a tak jsme chtěli už být v suchu v kempu, kde jsme měli zamluvený nocleh v týpí. Po ubytování jsme si věci nechali ve stanu a vyrazili na motorkách do kousek vzdálené restaurace. Zde jsme si chtěli dát něco k jídlu. V kempu měli jen klobásu a polívku. V restauraci jsme při pohledu na jídelní lístek měli šok z cen, ale když už jsme seděli…. Ono stejně v okolí toho moc na výběr nebylo. Smažený sýr s hranolkama za 220,- pivo 11 Kozel 48,-.  Nevadí, v kempu si dáme pivo a bude levnější. Nebylo. Tam cena dosáhla 68,-.

                Sobota nás probudila slunečníma paprskama. Snídaně v kempu Srbsko nepřicházela v úvahu, jelikož za dvě nožičky párků chtěli 120,-. Tak jsme se vydali do restaurace, že bychom si dali česnekovou polévku. Stejně jsme museli počkat na Vláďu Prchala, až dorazí na svojí Jawě 350. V restauraci nám paní vedoucí řekla, že až od 11 a doporučila nám stánek naproti přes řeku Berounku. Vydali jsme se, a klobása s malinovkou a domácí bublaninou z rebarbory přišla k chuti. Posilněni na další cestu jsme zabalili a vyjeli z kempu, že počkáme na Vláďu v restauraci. Potkali jsme ho na příjezdové cestě, tak se otočil a jel s námi. Dali jsme si oběd, měli výbornou dršťkovou polévku z hlívy. Sice 65,-, ale dobrá. Po jídle jsme vyrazili na další část cesty. Než se mi chytila navigace, Bertík vyrazil na opačný směr než byla trasa. Snažil jsem se ho dojet, ale cesta byla do kopce, a tak se Bertík rozjel aby nás nezdržoval. Asi po dvou kilometrech jsme se dojeli, tak mu to říkám, tak prej „jeď ona se někde chytne“. No minuli jsme Svatý Jan pod skalou, Loděnice a zpátky přes kopec do Srbska. Zde byli všichni překvapeni, že se vracíme. Odtud již po správné trase dál do Karlštejna, kde na benzině kluci nabrali pohonné hmoty.  Cestou jsme minuli sraz tříkolek, bunkr Karlštejn a odbočku na hrad. Naše výprava dále zamířila do Muzea Trabantů v Nové Vsi pod Pleší. Výstava je věnovaná Danu Přibáňovi, který procestoval Trabantem snad celý svět.  Trasa vedla dál do Štěchovic, kde je přečerpávací elektrárna. Tam jsme se bohužel nedostali kvůli místní slavnosti byla cesta uzavřená.  Tak jsme pokračovali do Netvořic, kde je další muzeum Jawy. Dovnitř jsme už nešli, a spěchali přes Týnec nad Sázavou do Mrače, kde je muzeum Škodovek. Při návštěvě muzea nám krásně zapršelo, a když jsme se opět vydávali na trasu, svítilo už krásně sluníčko. Paní na recepci muzea nám poradila, kde dostaneme veliký řízek. Do hospůdky v Čerčanech to byla jenom malá zajížďka, která se ovšem vyplatila. Řízek 250 g s bramborovým salátem za cenu 199,- byl překvapením dne. I když … Po obědě káva a můžeme jet dál. Čekaly nás Hulice, kde jsou nedostavěné mosty z druhé světové války. Po výjezdu z Čerčan do kopce jsme opět chytili déšť, a tak cesta k mostům byla trochu složitější. Nejdříve jsme si spletli cestu, a při návratu na tu správnou Sváťa si lehl i s motorkou. Naštěstí jen naražený žebra a bolest v kříži. Motorka vypadala, že ulomený blinkr, ale ani to se nerozbilo. Po návratu domů stačila hodinka v garáži a motorka je schopná dalšího provozu.  Na mosty jsme sice našli cestu, ale dostali jsme se jen na jeden, na ten který končí v půlce zálivu vodní nádrže Švihov Jsme nenašli cestu. Nevadí, příště.  Pokračovali jsme dál kolem Vodního domu do kempu Radost ve Vlastějovicích.  Kemp nás příjemně překvapil. Nejen, že nám ochotně nabídli výměnu chatky včetně povlečení, ale i jídlo a pivo bylo skvělé. Dokonce jsme o půlnoci dostali asi půlkilovou porci tataráku s topinkami. Při dotazu, kdy zavírají nám obsluha sdělila dokud se pije, tak je otevřeno. No oproti striktní zavíračce v deset a vyhrožováním zavření brány v předešlém kempu to bylo jako pohádka.  Taky musím vyzdvihnout sprchy, sice od 19 do 22, ale teplá voda bez žetonů.

Neděle ráno sluníčko, snídaně od 8 hodin, takže míchaná vajíčka nebo párek, nebo omeleta. Káva a čaj v ceně, kolik vypijete. Tak jsme posnídali, zaplatili útratu, kupodivu o dost méně než v Srbsku. S lepšími službami a komfortem. Je pravda, že na naražený žebra byl spánek na matraci luxus. V týpí bych asi umřel.  Takže sbaleni jsme se vydali směr Čáslav, kde jsme doplnili zásoby benzínu v našich strojích a vydali se na návštěvu muzea zemědělské techniky na okraji Čáslavi. Zde jsme strávili přibližně hodinu. Už nás čekala jen cesta domů, a tak jsme teď už opravdu za čmoudícím Bertíkem směr na Kolín, Poděbrady, Nymburk. Na obchvatu kolem Kolína nás čekala prohlídka kruhového objezdu, kterou připravil Bertík ze strachu, že viděl ceduli dálnice. Vrátili jsme se na obchvat a pokračovali. V Nové vsi jsme se v Novovesské restauraci zastavili na oběd. Další kilometry už ubíhaly bez zastavení. Cestou nám ještě přijel naproti Standa Matloch, který když mával na benzině ve Vlkavě, tak jsme ho napoprvé nepoznali. Dojel nás až když se Sváťa odbočoval z trasy na Dobrovici. Prohodili jsme pár slov a Standa se dal na stíhací jízdu ostatních.

Doufám, že se výlet všem líbil. Chyběl nám zde Asterix, který kvůli zranění srpem se nemohl zúčastnit. Tak na dalším výletě.

A kam pojedeme příště?  Návrhy vítám.