Lipno 1.-6.7.2026

Výlet na Lipno začal v malém kempu v obci Zavadilka. Kemp vlastní velice ochotný pán, který vyjde skoro ve všem vstříc.  Jelikož Honza měl promoci syna, dohodli jsme se, že nás dožene další den.  Takže jsme se v kempu sešli tři. Já, Bertík a Asterix. Jirka se rozhodl, že přijede se Slepičákem druhý den. Odpolední sluníčko nás naladilo na vychutnání několika plzeňských piv, a když se začalo stmívat, byl čas jít spát.  Jelikož pivní přitažlivost byla větší než smysl pro úklid věcí, tak jsme začali hledat věci na sebe až potmě. Bertík najednou říká: „Tady jsem měl boty a jsou pryč. Začalo hledání bot a myšlenka, kdo by kradl boty v kempu. Asterix ochotně přispěchal s baterkou, ale boty nikde. Po chvíli hledání jsme s pocitem, že jsou boty fuč šli do hajan. V noci začalo pršet a já, jelikož jsem si ustlal na krajním stole, jsem se musel stěhovat o stůl dál. Jak jsem tak seděl a rozjímal, vylezl Asterix ze stanu a říká, našel jsem boty. „Jaký boty?“ no přeci ty Bertíkovy. S dobrým pocitem jsme ještě usnuli.

                Ráno když jsme se probudili, tak jsme Bertíkovi oznámili, že boty jsou na světě. Radost jsme měli všichni. Pan majitel dorazil na 9 hodin a velice ochotně nám udělal snídani. Vyráželi jsme oblečeni do nepromoků, jelikož hlásili skoro celý den déšť. Směr Velké Popovice a cíl měl být v Týnci nad Sázavou ve vodáckém tábořišti. Zde jsme se ubytovali v pergole u restaurace.  Procházka do Lídlu, kde bylo třeba koupit něco k snídani, jelikož snídaně v restauraci vycházela na 160 korun. Jirka se Slepičákem dorazili kolem 21 hodiny. My pomalu zalézali do spacáku a těšili se na zasloužený odpočinek po jízdě.

                Ve čtvrtek ráno nás probudilo sluníčko v plné své síle. Ranní rituál snídaně, vstávání a osobní hygieny proběhl, a my se těšili na slunečnou jízdu krajinou. Naše trasa vedla z Týnce nad Sázavou přes Dobříš, Příbram, Nepomuk až do Strážova, kde jsme se ubytovali v kempu UHUGAGA.  Ale to předbíhám. V Dobříši jsme zastavili u zámku, kde jsme po malé přehlídce navštívili restauraci se zmrzlinou.

                Bertík po příjezdu k zámku hlásil, že má asi poruchu převodovky a že bude asi končit.  Slepičák mu kopl do řetězu a říká, máš řetěz v pr…..i. Bertík to nechtěl připustit, a tak, že řetěz namaže. Jen nebylo čím. Popojeli jsme za Dobříš, a na polní cestě zastavili. Zde by mohl servis proběhnout. Slepičák měl trochu oleje do motoru, tak ho Bertíkovi půjčil. Po namazání řetězu a Bertíkově zkušební jízdě bylo náhle po problému s převodovkou. Pokračovali jsme tedy dále na Příbram, kde jsme vybrali památník Vojna, kde byl v padesátých letech pracovní tábor pro těžbu v uranových dolech. Prohlídka opravdu stojí za to.   Když už jsme byli v Příbrami, tak jsme se rozhodli navštívit i další muzeum. Jen nás trochu trápil hlad. Dostali jsme tip, že je kousek hospoda Na Vršíčku. Moc fajn restaurace ve stylu hornictví.

                Druhou zastávkou bylo muzeum dolu Vojtěch, který nám nabídl prohlídku těžního stroje na páru, těžní jámy a procházku vodní štolou. Ta byla asi z celé expozice nejnáročnější, zvlášť pro nás co měříme 180 cm a víc. Úzká štola, která v minulosti přiváděla vodu do kotelny pro parní stroj se navíc i snižovala a v některých místech jsme museli skoro na čtyři. Po prohlídce jsme počkali na vláček, a ten nás provezl v podzemí k nejhlubší těžní jámě v Evropě. Výklad od pana průvodce byl skvělý. Od těžní jámy jsme šli na čelbu, kde nám pán předvedl vrtačku v chodu. Vrátili jsme se do vláčku a absolvovali cestu 260 metrů zpět. Prohlédli jsme si strojovnu dolu Anna.

                Cestou do kempu jsme potkali příslušníky, kteří naštěstí jen hlídkovali. V kempu jsme dostali dvě chatičky. Na WC a sprchu se sice musí přes celý kemp, ale to na pohodlí neubírá. Pivo byl Gambrinus a tak se nám v kempu líbilo.  Ráno opět slunečno bez mráčku. Tradiční ranní probuzení, káva od Asterixe a ranní hygiena. Potom už zase nakládáni a příprava motorek na cestu.

                Vyjeli jsme směr Onen svět a Šukačka, kde jsme se vyfotili a jeli dál směr Sušice a Kašperské hory. Zde jsme chtěli navštívit muzeum motocyklů, ale přijeli jsme před 12 hodinou a v muzeu mají polední pauzu. Tak jsme se vyfotili před policejní stanicí, a hned vedle usedli do hospůdky Kašperskohorský pivovar.  Jídlo bych hodnotil známkou tři. Asterixovi při parkování málem spadla motorka, ještě že jsme stáli poblíž. No dlážděné náměstí, tak se to smekne a je to hned.  Kousek před Modravou jsme navštívili hradlový most z roku 1801. Dlouhý je 72 metrů a lze se zde osvěžit v chladné říčce Vydra.  Projeli jsme Modravu a pokračovali na Kvildu, Horskou Kvildu do Rejštejna do kempu Klášterský mlýn. Zde jsme měli zamluvené chatičky.

                Po ubytování jsme jeli ještě na projížďku do Sušice a vlastně i na nákup, jelikož ceny v restauraci byly opravdu lidové. Stánek s pivem v kempu otevírá až od 18 hodin, a tak bylo dostatečně času na osobní hygienu a přípravu na pivo. Sprchy jsou v ceně  a teplá voda pořád. Jen ten závěs ve sprše se na vás stále lepí. To nesnáším.

                Ráno v kempu je super, poblíž šumí říčka Otava, mezi chatkama je průchod ke splavu, kde se dá vykoupat.

Po snídani jsme sbalili věci a vyrazili na další pouť.  Přes Horskou Kvildu, Nový svět, Vimperk, Volary až do Černé v Pošumaví. Zde kemp na Terasách na pláži Lipna nás překvapil. Spaní v chatkách, což není nic zvláštní, ale i povlečení a lednice v ceně. Také byl v chatě vařič.  Restauraci má v pronájmu rodina z Ukrajiny, ale sortiment celkem slušný.  Po příjezdu jsme jeli ještě objet Lipno, a tak jsme se svezli i přívozem. Tradiční nákup večeře a snídaně tentokrát v Coopu ve Frymburku. Tam jsme také někteří doplnili palivo do našich hladových miláčků.

Večer jsme po poradě usoudili, že druhý den vyrazíme domů dokud neprší. Ráno se ukázalo přívětivě, a tak tradičně osobní hygiena, ranní káva a sbalení věcí. Vyrážíme kolem 10 hodiny na cestu dlouhou 250 kilometrů. Není to moc, ale dá se to jet. Cestou asi tři zastávky na tankování a odpočinek nohou. Dohodli jsme se , že se zastavíme na dobrý oběd. Jirka zná restaurace ze svého povolání. Jelikož jsem špatně  přejel odbočku na Český Brod, tak jsme si kousek zajeli a museli jsme po D1 kousek na Prahu. Dorazili jsme k restauraci, ale v neděli – zavřeno. Nevadí, víme ještě o jedné v Milovicích.  Zahrádka na Kopečku, skvělá restaurace s příjemnou obsluhou a přijatelnými cenami.  Po jídle jsme se rozloučili, a vydali se každý svým směrem. Já směrem na Nymburk a Loučeň.  Ostatní směr Mladá Boleslav a Česká Lípa. Asterix směr Liberec.

Tak i letošní výlet se nám myslím vydařil, alespoň podle mě ano. Tak za rok.